„Co se dělo v nemocnici po železniční nehodě u Stéblové? Na to se nedá zapomenout,“ shodují se pamětnice

„Hrůza! Kdo to zažil, asi nikdy nezapomene,“ shodly se bývalé staniční sestry interny Pardubické nemocnice Ivana Barešová a Anežka Zapletalová, když zavzpomínaly na to, co se v nich odehrávalo během záchranné akce, která se udála po dosud nejtragičtější nehodě v dějinách české železniční dopravy.

Nehoda u Stéblové: přes stovku zraněných i mrtvých

K tragédii došlo v pondělí 14. listopadu 1960 v podvečerních hodinách na trati Pardubice – Hradec Králové asi 1 500 metrů od stanice Stéblová směrem na Pardubice. Tehdy se čelně srazil osobní vlak 608 Liberec – Pardubice s osobním vlakem 653 Pardubice – Hradec Králové. Následky střetu ještě zhoršil požár. Ten vypukl poté, co žhavé uhlí vysypané z topeniště parní lokomotivy vlaku 608 zapálilo naftu unikající z motorového vozu, který vedl vlak 653. Celkem si nehoda vyžádala přes stovku mrtvých a zraněných.

„Byla to katastrofa. Velké neštěstí,“ potvrdily obě dámy

„Byla to katastrofa. Velké neštěstí,“ uvedly obě dámy, jež v té době pracovaly na interně Pardubické nemocnice. „Tenkrát jsem byla ubytovaná na budově dnešního ředitelství. Když se zjistilo, k jaké události došlo, byli jsme vybídnuti, abychom šli okamžitě pomáhat,“ řekla Ivana Barešová.

„Jako mladá holka jsem nic takového nezažila a skutečně udiveně koukala na to, jak za takové situace fungovala organizace práce. Zvládnout poskytnout péči takovému počtu lidí, kteří ji opravdu potřebovali, nebylo nic jednoduchého,“ podotkla tehdejší zdravotní sestra.

 „Do nemocnice neustále přijíždělo jedno auto za druhým. Raněné přiváželi nejen sanitkami, ale i nákladními vozy, zkrátka vším, co šlo,“ líčila Ivana Barešová, která původně zamířila na své oddělení – na internu. „Tam se vozily lehčí stavy, ale v řadě případů se stalo, že se pacient prudce zhoršil,“ poznamenala.

Spousta zraněných, nářky, křik a zoufalí lidé hledající své blízké

Protože však na interně byla situace relativně pod kontrolou, zamířila část personálu pomáhat přetíženým kolegům do suterénu gynekologie. „Tam to bylo strašné. Spousta zraněných, nářky, křik. Zoufalí lidé, kteří hledali své blízké. A stále přijížděli noví. Přišlo mi, že to nebere konce,“ svěřila se zdravotní sestra. „Vybavuji si mladou maminku s tříletým dítětem, která potřebovala masáž srdce,“ prohlásila Ivana Barešová. „Byly tam opravdu těžké případy, které se musely rychle řešit,“ dodala Anežka Zapletalová.   

„Vzpomínka na tuto smutnou událost v nás byla hodně dlouho. A občas se mi vybaví i teď. Pocházím totiž z Jičínska a v sousední vesnici na hřbitově je osm jmen připomínajících tragický osud rodiny, která tehdy jela na výlet a stala se obětí tohoto železničního neštěstí u Stéblové,“ uzavřela Ivana Barešová.