„Žádný den není stejný,“ říká vrchní sestra ORL kliniky Pardubické nemocnice Miroslava Slanináková

„Asi jako každému se mi líbili v dětství popeláři nebo policisté, ale asi nikdy v životě jsem vážně nepřemýšlela nad tím, že bych dělala něco jiného než zdravotní sestru,“ konstatovala Miroslava Slanináková, která v současné době působí jako vrchní sestra Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku (ORL) Pardubické nemocnice. Ta pokrývá celou šíři oboru ušního, nosního a krčního lékařství.

Touha pomáhat a pečovat

„Žádného zdravotníka jsme v rodině neměli. Ale vždycky mě naplňovalo, když jsem mohla o někoho pečovat, ať už to byli blízcí, rodinní příslušníci nebo třeba zvířata,“ uvedla Miroslava Slanináková, podle níž navíc povolání zdravotní sestry bylo v době, kdy se o své profesi rozhodovala, i otázkou jisté prestiže.

„Pamatuji si, jak moje babička s dědečkem vyjadřovali zdravotníkům obrovský respekt. K lékaři a faráři chovali ve vesnici největší úctu,“ konstatovala zdravotní sestra, která už po střední škole měla nachystané místo v nemocnici. „Ještě mi tehdy nebylo ani 18 let a už jsem musela nastoupit na danou pozici, která pro mě byla připravená. Tak to v té době zkrátka bylo, nemohla jsem si vybírat nebo diskutovat o tom, že bych si chtěla užít poslední prázdniny a jít do práce až po nich,“ zavzpomínala Miroslava Slanináková.

„Netvrdím, že to má dnešní mladá generace jednodušší nebo těžší, než jsme to měli my, ale může se rozhodnout sama, kdežto za nás to nešlo. Nebylo o čem diskutovat,“ sdělila zdravotní sestra, která začínala na chirurgii. „Chirurgickou sestrou jsem celý život,“ podotkla zdravotnice, jež si na rodném Slovensku splnila svůj sen. „Jezdila jsem se záchrankou. To mě velmi naplňovalo,“ svěřila se Miroslava Slanináková, která v roce 2001 zamířila do České republiky.

Široký a zajímavý obor

„Když jsme sem přijeli, tvrdilo se s trochou nadsázky, že za branami nemocnic čekají fronty zdravotních sester. Proto si tenkrát nebylo možné vybírat oddělení. Z chirurgických oborů bylo volné místo na ORL. Přiznám se, že jsem ho brala s lehkým povzdechem, protože jsem vůbec neměla představu, o jak široký obor se jedná. Myslela jsem si, že se tu řeší hlavně zlomené nosy nebo problémy s ušima. Až když jsem k ORL pořádně přičichla, zjistila jsem, jak je tento obor zajímavý a pestrý,“ vyjádřila se vrchní sestra Kliniky otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku Pardubické nemocnice, kterou na této práci baví hlavně její různorodost.

„Žádný den není stejný. Člověk si navíc v bohaté nabídce může vybrat to svoje místo, kde se bude dobře cítit,“ podotkla a dodala, že ORL klinika se zabývá léčbou chorob ucha, nosu, hltanu, hrtanu a měkkých tkání krku, včetně poruch sluchu a hlasu. Zaměřuje se i na léčbu onkologických pacientů, tedy zhoubných nádorů hlavy a krku, chirurgickou léčbu onemocnění štítné žlázy či na léčbu poruch rovnovážného ústrojí.

Skvělý kolektiv, který dělá spoustu úžasné práce

„Asi nejvíc si ale osobně cením kolektivu, který na klinice momentálně je. Za sebe bych chtěla poděkovat všem, co tu nejen pro kliniku, ale pro celou nemocnici dělají spoustu úžasné práce,“ zdůraznila vrchní sestra Kliniky ORL. Toto unikátní pracoviště letos slaví 20. narozeniny.

„Do dalších let bych klinice přála co nejvíc spokojených pacientů,“ prohlásila vrchní sestra, podle níž by každá správné zdravotní sestře neměla chybět empatie. „Zdravotník by měl vnímat pacienty jako osobnosti a podle toho s nimi jednat. Na druhou stranu nás někdy mrzí, když se k nám někteří pacienti i přes tuto naši snahu chovají, diplomaticky řečeno, neurvale. Těch je ale naštěstí menšina,“ podotkla Miroslava Slanináková, která je ráda, že stále výrazně převažují poděkování. „Těší mě, že stále ještě existují lidé, co si práce zdravotníků váží a napíšou poděkování. To si pak člověk říká, že jeho práce má smysl a někdo ji i ocení,“ uzavřela.