Běžné střevní obtíže, ale také vzácná onemocnění zažívacího traktu postihující hrstku pacientů. Tématicky různorodé byly letošní Pracovní dny dětské gastroenterologie a výživy. Spoluorganizátorem této celostátní konference, které se zúčastnila bezmála stovka českých a slovenských odborníků, bylo vůbec poprvé dětské oddělení Pardubické nemocnice.
„Bylo pro nás poctou pořádat tuto konferenci. Rádi jsme žádosti vedení odborné společnosti vyhověli,“ říká primář oddělení Marian Šenkeřík a dodává: „Dětská gastroenterologie se zabývá vším, co se týká zažívacího traktu. Tedy nejen onemocněním střev, ale i jater a slinivky břišní nebo výživou a různými nesnášenlivostmi v potravě. Mohou to být alergie i netolerance určité stravy z důvodu narušeného trávení. Tato všechna témata byla na konferenci diskutována.“
Na konferenci zaznělo bezmála třicet přednášek, které byly tématicky rozděleny do šesti bloků. Kterou z nich byste vyzvedl?
Určitě bych zmínil hned úvodní blok věnovaný onemocněním slinivky břišní, který byl pojatý velice široce. Hovořilo se nejen o zánětech, ale i o úrazech. Bývalý přednosta Kliniky dětské chirurgie Fakultní nemocnice Motol, profesor Šnajdauf, prezentoval svůj celosvětově unikátní soubor chirurgických onemocnění slinivky břišní a přístupu k nim. Je to soubor, který mu závidí v celém světě. Bylo pro nás velkou poctou a obrovskou příležitostí, že jsme mohli nahlédnout do světa chirurgů a jejich pohledu na zažívací trakt.
Ale témat bylo na konferenci diskutováno mnoho a všechna byla zajímavá. Všechny přednášky byly připraveny na úrovni současného medicínského poznání a hovořili jsme o nejnovějších postupech a metodách. Zároveň jsme ale zůstávali nohama pevně na zemi a vše jsme probírali z pohledu praktického přístupu a využití v běžné praxi.
Jak častá jsou gastroenterologická onemocnění u dětí?
Zažívací potíže jsou čtvrtou nejčastější skupinou onemocnění u dětských pacientů. Jsou ale extrémně různorodé, zahrnují stovky různých diagnóz. Na jedné straně jsou to „banální“ střevní chřipky nebo průjmová onemocnění, na druhé straně spektra jsou extrémně vzácné případy. Když jsem vzpomněl profesora Šnajdaufa, tak některé případy se během jeho třicetiletého souboru vyskytly dvakrát. Některá závažná onemocnění mohou probíhat dlouho skrytě, než se je podaří diagnostikovat. Přitom na začátku máme vždy tři základní projevy obtíží – zvracení, průjem a bolesti břicha. Tyto obtíže patří k životu každého dítěte.
Ale je obrovský rozdíl v tom, zda se jedná o střevní chřipku nebo třeba Crohnovu nemoc…
V tom se skrývá umění medicíny. V pediatrii nás živí každodenní rutina. To jsou kašle, průjmy, močové infekce... To je 90 procent naší každodenní práce. Na druhou stranu se objevují pacienti, kteří jsou závažně nemocní. Z desítek a stovek pacientů, kteří přicházejí se stejnými potížemi, je potřeba najít toho jednoho, jenž nemá střevní chřipku nebo salmonelu a potřebuje zcela odlišnou péči a odlišný rozsah vyšetření. A mnohdy je to jeden za několik měsíců. Někdy nebývá jednoduché ho odhalit. Navíc třeba zvracením a průjmy se může projevovat i zánět ledvin, který se zažívacím traktem nemá nic společného.
Role pediatrů je ještě o to těžší, že potíže pacienta interpretují jeho rodiče. Někteří příznaky zveličí, jiní zase potlačí. Někteří na dítěti vycítí, že mu nemoc začíná, ještě dřív, než jsou příznaky objektivní a hmatatelné. Ale jsou i rodiče, kteří tři dny nebo týden ignorovali potíže či si je neuvědomili, a s dítětem přijdou ve stádiu pokročilé nemoci. A třeba i s dalšími komplikacemi. Úroveň empatie rodiče k dítěti je hodně důležitá.
Když se u závažnějších onemocnění jedná o vzácné případy, s nimiž se v běžné praxi setkáte párkrát, stanovení diagnózy musí být pro lékaře hodně těžkým úkolem…
Některé nemoci se v rámci celé České republiky počítají na jednotky, maximálně desítky. Abychom si dokázali porovnat, zda je léčíme správně, vznikly registry těchto onemocnění. Můžeme si předávat informace, aniž by došlo k ochraně osobních dat. Původně byly mezinárodní, Česká republika se k nim připojila. Ale na konferenci byl představen jeden originální český registr, který je určen speciálně pro dětské pacienty. Autoři nabídli lékařům možnost ke vzájemnému sdílení těchto informací.
Globálně narůstají civilizační choroby, stravovací návyky také nejsou zdaleka ideální. Jaký vliv to má na počty závažnějších onemocnění zažívacího traktu? Zvyšují se?
Bohužel se zvyšují. Zejména chronická zánětlivá onemocnění zažívací trubice. Proč tomu tak je, nikdo neví. Velmi usilovně se hledají genetické podklady nemocí, protože se tuší, že určitou roli hraje genetická vrozená dispozice. Ale nikdo netuší, proč se u některých lidí projeví a u jiných, kteří nesou stejné geny, se neprojeví. Neznáme to ani u běžných nemocí, jako je třeba intolerance lepku. Ale jsou i další – Crohnova nemoc, ulcerózní kolitida. Počty dětí narůstají. A trápí nás, že závažnými a celoživotními nemocemi jsou to často postiženy děti v mladším věku.
Jedním z tematických bloků konference byla výživa. Jakou roli hraje u nemocí zažívacího traktu?
Doktora Googla dnes už zná každý a každý si tam najde informace. Bohužel informace nemusí být zcela relevantní a velmi často dochází k jejich dezinterpretaci. Laik si vybere, co se mu líbí. Nebo ne úplně pochopí informaci v souvislostech. Potkáváme se třeba s lidmi, kteří nemají žádný problém s lepkem, přesto drží bezlepkovou dietu. To je zcela neopodstatněné. Potkáváme rodiče, kteří drží vegetariánskou nebo makrobiotickou dietu. Do určité míry to považujeme za stravovací extrém. Možná jim dělá dobře, jenže stejným výživovým extrémům vystavují i své děti. A je zcela zásadní rozdíl mezi zcela vyzrálým organismem dospělého po osmnáctém roce a batoletem nebo dokonce kojencem. Přesto mu rodiče takovým způsobem modifikují jídelníček. Ani v Česku nejsou vzácné případy, kdy bylo dítě ohroženo na životě vlivem nesprávné výživy. Ne vždy to, co my dospělí považujeme pro sebe za nejlepší, je i pro děti nejlepší.
Se stravou úzce souvisejí i výživové doplňky. Jaký na ně máte názor?
Na konferenci jednoznačně zaznělo, že u nás i ve střední Evropě při běžném stravovacím režimu žádné dítě nepotřebuje výživové doplňky, pokud je zcela zdravé. Přitom rodiče do nich dávají obrovské finanční částky. Podle mého názoru jsou investovány zcela špatným směrem. Měli by je věnovat na sport nebo na běžnou kvalitnější stravu, protože výživové doplňky jsou z větší či menší části jen chemie. Není to přirozená strava. A žádná z firem, které je vyrábějí, nemá vědecký doklad na to, že jejich produkty pomáhají zdraví.
Svádíte v této oblasti velký boj v každodenní lékařské praxi?
Dá se říct, že ano. Maminkám přijde logičtější koupit krabici vitamínů za 300 korun, než nakoupit několik kilogramů ovoce a zeleniny. Možná je jednodušší vytáhnout jednu vitamínovou tabletku z krabičky, než umýt a nakrájet polovinu jablka, kus mrkve a pomeranče. Zcela běžně se maminky na začátku chřipkového období nebo po nemoci ptají, zda mají nakoupit nějaké vitamíny nebo výživové doplňky. Vždy odpovídám: kupte mu kilo ovoce, nechte ho odpočívat a postupně ho začnete otužovat. Jenže to je pro ně asi nejsložitější rada. Vyndat tabletku je jednodušší a problém je vyřešen.
Další záležitostí jsou potravinové doplňky v rámci sportu, které adolescenti používají zcela nevhodně. Na konferenci byl třeba zmíněn případ adolescenta z USA, který zemřel vlivem předávkování se kofeinem a energetickými nápoji. Můžeme se projít u nás po ulici a dívat se na plechovky, které mládež drží v ruce. Všechny obsahují kofein a řadu dalších stimulantů.
Dušan Korel
