Pohled na jehlu v něm nevyvolává příjemné pocity. Přesto Jan Samec odhodil všechny zábrany stranou a usadil se na odběrové lůžko transfuzního oddělení Pardubické nemocnice. Při vpichu sice odvrátil svůj pohled stranou, ale po pár vteřinách se už usmíval, když z jeho žíly proudila krev. „Nesnáším i hady. Tuto obavu asi překonávat nebudu, ale u jehly to šlo docela lehce,“ usmál se Jan Samec. „Nakonec to nic nebylo. Odběr krve vůbec nebolí.“
Stal se jedním z 34 nových dárců krve, kteří se zúčastnili pátých Valentýnských odběrů v Pardubické nemocnici. A vedle něho na sousedním odběrovém lůžku si premiéru prožila také jeho přítelkyně Adéla Wiesenbergová. V duchu akce konané v předvečer svátku zamilovaných dorazili společně. „Chtěla jsem krev darovat už dříve. Nakonec nám to vyšlo takhle hezky společně při Valentýnské akci,“ řekla Adéla Wiesenbergová. „Když má člověk štěstí, že je zdravý, měl by pomáhat těm, kteří tolik štěstí nemají. Logickým vyústěním je naše přítomnost tady,“ dodal Jan Samec.
Oba namotivoval především její tatínek. Patří mezi pravidelné dárce, na svém kontě má už šedesátku odběrů. „Několikrát jsme si s ním o darování povídali,“ poznamenal Jan Samec. „Tatínek byl asi tím hlavním impulsem k našemu rozhodnutí. Nejvíce nás podpořil,“ dodala Adéla Wiesenbergová. Během pátečního dopoledne se oba vydali v jeho šlépějích.
„Určitě chceme v dárcovství pokračovat i nadále. Třeba zkusíme i odběry plazmy. Prostě když nám to zdravotní stav dovolí, budeme chodit dál,“ shodli se oba. „Třeba překonáme i počet odběrů mého tatínka. Máme náskok, začali jsme dříve než on,“ dodala Adéla Wiesenbergová.
Před premiérovým odběrem v nich trošku hlodala nejistota z neznáma. Ale brzo z nich spadla, jakmile poznali, co darování krve obnáší. „Byl jsem překvapený, že je za pár minut hotovo,“ řekl Jan Samec. „Jakmile odběr skončí, člověk je příjemně uvolněný,“ dodala Adéla Wiesenbergová. Oběma velice pomohla i atmosféra na transfuzním oddělení Pardubické nemocnice.
„To je zásadní věc,“ upozornil Jan Samec. „Nedělají tady žádní studení čumáci. Je tady s nimi sranda. Je to opravdu úžasné. Taková atmosféra hned člověka motivuje se sem vrátit. Nás tedy rozhodně ano.“ Přitom to však do Pardubic nemají zrovna blízko. Na Valentýnské odběry přijeli z Prahy, kde žijí. „Pardubice jsou ale moje rodné město. Ráda se sem vracím, takže jsem spojila příjemné s užitečným,“ pronesla Adéla Wiesenbergová. „A já zase mám skvělé vzpomínky na zdejší nemocnici. Před časem jsem byl v péči urologie, kde se ke mně chovali skvěle. Rád se vracím na místa, kde jsou příjemní lidé,“ dodal Jan Samec.
Dušan Korel
